Přidat odpověď

tak já jsem OSVČ, naštěstí tedy ne samoživitelka, a potvrzuju, že pracovat se skutečně dá i prakticky bez hlídání, ale samozřejmě jednoduchý to není a má to svou cenu.

Třeba u nespacích dětí, což byly obě naše, se to dalo po večerech a nocích (kdyby mi někdo pravidelně vozil dvě hodiny denně, znamenalo by to pro mě obrovskou pomoc, protože ty dvě hodiny bych si nemusela utrhovat z noci, a jestli to někdo bere jako samozřejmost, o který se netřeba zmiňovat, tak fakt neví, o čem mluví - tady vůbec nejde o nějaký čerstvý vzduch, ale že si můžeš ty dvě hodiny dělat, co chceš ty, a na nikoho se neohlížet).

Další věc - nevařím, uklízím minimálně, v té době jsem prakticky nežehlila krom pánských košil.

Další věc - o jakýchkoli večerních aktivitách typu divadlo, restaurace bez dětí - se nám mohlo několik let jen zdát, respektive bych spočítala na prstech jedné ruky, kolikrát jsme byli SAMI venku bez dětí do tří let mladšího.

Takže potvrzuji, že to skutečně jde, ale já to měla tak, že jsem měla stanovený dvě priority - děti, kterým jsem se chtěla věnovat, a práci, kterou jsem si chtěla udržet (respektive udržet sebe v práceschopným stavu, přeci jen když se něco delší dobu nedělá, tak to krní), a schopnýho manžela, co rád navaří pro celou rodinu a považuje za samozřejmost, že na domácích pracích se podílejí oba.

Takže beru trošku osobně na jednu stranu tvrzení, že se to s dětma bez hlídání nedá, protože já si to "střihla", na druhou stranu mě točí deklarace, že to někdo měl "bez pomoci", když se v následující větě dovím, že měl denně takovej luxus jako 2 hodiny bez dítěte.