Přidat odpověď

Tak pracovat s batoletem za zády se dá, taky jsem to dělala a byla jsem samoživitelka bez jakéhokoliv přispění otce. Ale: jde to jen s určitým typem práce a s pomocí dalších osob či institucí. Mě se to zhroutilo v okamžiku, kdy začal být syn nemocný, tedy pořád doma, závislý na mámě, ufňukaný, pro mě bez možnosti vytáhnout paty z bytu. Dokud byla možnost, že se mu dopoledne pár hodin věnuje babička či chůva a vezme ho ven, pak mu dám oběd, pak tři hoďky spí, pak se mu do večera věnuju (přitom řeším neodkladné maily a telefonáty) a poté opět zasednu k počítači, tak to byla pohoda. Ale málokdo má tyhle možnosti a já si na rozdíl od Monty moc dobře uvědomuju, jak jsem byla privilegovaná, že mám vysoce kvalifikovanou a clekem dobře placenou práci, kterou můžu dělat z většiny z domova, můžu si zaplatit občas hlídání a jednou týdně přijede nezištně pomoci babička.

Navíc - teď žiju s chlapem a můžu srovnávat. I když pořád živím já, částečně i jeho, tak je to neskutečná pohoda - někdo je doma, když musím být dýl v práci, někdo nakoupí, někdo dohlídne na úkoly, když už nemám sílu... To je nebetyčný rozdíl oproti tomu být na to sama, i když finančně to táhnu dál.