Přidat odpověď

Monty,
dcera byla od dvou let nejživější. Abych neskončila v těch Bohnicích, musela jsem ji dopoledne i odpoledne utahat venku. Večer ale spala od cca 19.30 do těch 6 - 7, vstát ráno mi nevadilo, ale vadilo by mi strašně, kdyby mi lezla po hlavě večer, to už jsem fakt mlela z posledního. K tom péče o celý barák, na práci jsem neměla ani pomyšlení. Hlídat ji moc nikdo nechtěl, že je moc živá.

Jo, možná kdybych jí dávala důsledně najevo, že se jí věnovat NEbudu, tak by se naučila po mně nic nechtít, hrála by si někde v koutku nebo půl dne od 2 let civěla na kraviny v TV, ale pochybuju o tom. A zlomilo by ji to. Stálo by to ale za to? Já jsem třeba celý život zakřiknutá taky proto, že jsem byla odmalička vedená s pocitem, že pokud projevuju nějakou pozornost, na něco se ptám, tak "otravuju" dospělé. Přitom naši se mi aspoň trochu věnovali a babička dost.