Přidat odpověď

Maargitt, souhlas. Určitě něco chtějí, potíž je asi v tom, když se člověku nelíbí to, co chtějí, a pod vlivem toho "normálního" okolí to považuje za něco horšího. Mám pocit, že můj syn chce ze všeho nejvíc být doma, být se mnou a společně pracovat. Třeba loupat brambory. A společně číst. A taky nedělat nic. A chodit na procházky. A bojuju s tím, že "takhle jsem si to nepředstavovala". Nebo si to tak nepřestavovala babička?
Ale už jsem ušla velký kus cesty. Třeba jsem se mrkla sama na sebe. Nejradši ze všeho jsem doma. Pracuju. Tvořím. No, ty brambory zas tak nemusím...
Život jsem si cíleně zařídila tak, že pracuju doma a mám dvě sedavý práce, který mě baví. Sportuju rekreačně, když chci, hodně toho nachodím po venku s dětma. Společnost mi ani trochu nechybí, jednou v týdnu jdu na kafe s kamarádkou. Jinak si vystačím s manželem a dětma. Tak jestli se mi náhodou synek nepomamil. Těším se, až dobojuju sama se sebou a začnu bojovat za něj...