Přidat odpověď

Znám jednu dospělou paní, která jako malá nemohla chodit na žádné kroužky. Hrozně prý chtěla, je to takový aktivní a společenský typ, ale rodičům se nechtělo ji nikam vozit, tak musela sedět doma.
Určitě se nějak zabavila sama, možná měli rodiče dokonce radost, jak je samostatná.
No a dneska je z ní přesně ten typ hyperaktivního, ambiciózního rodiče - organizátora, který nenechá své děti ani minutu vydechnout a zavaluje je řízenými aktivitami. Ty děti jsou velmi úspěšné, ale snad nikdy v životě si jen tak volně nehrály a ani to neumí. Když jim nikdo nezadá žádný úkol, nudí se a neví, co si počít.
Čímž chci říct, že dětské touhy by se neměly podceňovat, jelikož z nich vznikají mindráky, které si člověk může kompenzovat opačným extrémem.