Přidat odpověď

Ahoj, nějak se v tom sama plácám a tak bych se chtěla zeptat na názory nezúčastněných. Ve zkratce, žiju sama se synem, máme malý byt v RD. Syn v našem městě chodí do školky, já do práce, kde mám dobrý plat. Mám čerstvý vztah (takže to nechci nějak hrotit, ale nedokážu nemyslet na budoucnost a žít jen okamžikem), ale partner je pracovně přes týden pryč, odjíždí v pondělí, vrací se v pátek. Máme pro sebe víkendy, ty ještě musíme skloubit vždy s jeho dětmi, mým synem, jeho návštěvou rodičů, ale to je vše v pohodě. Moji rodinu se snažím vídat přes týden, kdy mám relativně čas. Potud vše ok.
Jenže máme chalupu, kam se rok co rok od jara do podzimu jezdí na víkendy (třeba 3 víkendy z měsíce). S chatou souvisí i zahrada, kde prostě je práce, co se udělat musí - posekat apod.
A já teď nevím, co mám dělat, jak to bude probíhat, jaro se blíží... Čistě pro sebe máme dva víkendy v měsíci, další dva jsou s dětmi. Občas chce člověk taky někam s dětmi na výlet. Já si na to nepotrpím tak, že by se muselo pořád někam jezdit, ale občas to není na škodu.
Moji rodinu mám nade vše ráda, strašně si jich vážím a jsem jim jistým způsobem zavázaná, protože mi pomohli postavit se na vlastní nohy při odchodu od otce mého dítěte. Ale je tu trochu nepochopení ve smyslu "to už nebudeš na chatu vůbec jezdit, kdo tam bude dělat všechnu práci" apod. Dost mě to trápí. Neříkám, že tam nechci vůbec jezdit, ale asi ne tak často. Partner by se mnou určitě jeden víkend v měsíci jel, ale když bude mít u sebe děti, bude to komplikovanější. Do toho mám prarodiče (oba přes 90 let), kteří potřebují určitou péči, mamka se o ně stará sama a je toho na ni taky moc. Vím, že i ona by potřebovala partnera, ale "copak já mám na to čas". Strašně ráda bych jí nějak pomohla, ale nevím jak. Přála bych si, aby i ona byla šťastná.
Nevím, možná to všechno zbytečně moc řeším, ale nedá mi to.
Po všech těch sra*kách, co jsem užila s alkoholikem, jsem teď strašně moc šťastná a konečně mám pocit, že on je ten pravý.
Předem děkuju za názory