Přidat odpověď

Snažila bych se výrazně zjednodušit své rozhodování, přestat myslet za roh, přestat předpokládat, co ostatní očekávají, atd. Prostě úplně jednoduše (jakoby "ignorantsky") se rozhodovat podle toho, co chceš ty, a u ostatních očekávat to samé. Z toho ti pak vyplyne, že ti s dítětem pomohli, protože sami chtěli a mají tě rádi, nikoli proto, aby si tě dopředu zavázali ohledně starostí o chatu. Ty dvě situace spolu prostě nijak nesouvisejí. Takže bych se opravdu řídila tím, co cítíš ty jako nejlepší (samozřejmě nikoli úplně sobecky bez ohledu na ostatní, ale to myslím u tebe nehrozí). No a pokud ostatní mají na tebe jiné nároky, jen to jen jejich problém, nikoli tvůj.

Druhá věc je nějak konstruktivně společně řešit situaci chaty jako takové. Dovedu si představit, že děti, pokud nejde o těžké puberťáky, si víkend na chatě užijí mnohem víc než výlet. Chlapa by to ve finále taky mohlo bavit, nehledě na to, že je podle mě dobře dětem ukazovat reálný život a reálnou práci, nikoli jen uměle vytvořenou zábavu na dětském hřišti ve městě. Ale radila bych potřebnou práci minimalizovat na únosnou míru - zrušit záhony, trávu sekat jednou měsíčně, atd. A v případě, že to nebude fungovat, společně s rodinou a přítelem vymyslet jiné řešení, třeba chatu prodat.