Přidat odpověď

no, prostě jsou lidi, co se rozhodnou sami co chtějí dělat a někteří to nevědí do konce života. těch, kteří mají od ZŠ jasno a jdou za vým cílem je skutečně minimum. ani u amturantů není pravidlem, že přesně vědí, co chtějí dělat. není výjímkou, že studenti ještě v předposledním ročníku SŠ váhají např. mezi právy a medicínou nebo jazyky a matfyzem nebo dějinami umění a technikou (jo, i takoví jsou, co mají takový záběr)
co může udělat rodič:
hovořit se svým dítětem a sejmout při tom růžové brýle (zejména zapomenout na vlastní nenaplněné ambice)
podporovat ho v jeho zájmech, i mimoškolních
podsouvat potomkovi informace o zajímavých akcích, DOD apod.
pokusit se zprostředkovat mu náhled do různých profesí (např. prostřednictvím známých a příbuzných)
podněcovat v potomkovi "touhu" po brigádách - ať si zkusí co je to pracovat (nezapomenu na to, jak jsem se pro studium na VŠ rozhodla během brigády v jedné továrně na potraviny)
najít PPP, ve které udělají SMYSLUPLNÉ profesní testy
doufat, že se potomek nakonec nějak pro svůj budoucí život smysluplně rozhodne