Přidat odpověď

Je jen nějaké procento juniorů, kteří od malička ví, čím chtějí být. A ti si za tím často jdou. Ale je pak naprostá většina dětí, mladých, kteří to prostě neví. Neví oni, neví ani jejich rodiče na co nejvíc jejich děti hodí. Existují na to nějaké postupy , nějací pomocníčci ??


Těžké rozhodování a pak se to mění a vyvíjí. Aktuálně vlastně řešíme podobnou otázku (tohle vyšetření, na co se hodí, na co ne, máme za sebou, za pomoci poradny... no oni se hodí... no resp.. nehodí na leccos).

Jeden měl ve volbě poměrně jasno, najednou zjišťuje, že to není to, co si myslel.. druhý syn měl dost nejasno, a metoda pokus/omyl, najednou vypadá, že začíná "dosedat". Jsou před koncem II. pololetí prvního ročníku na střední škole....
U nich bylo jasné, že gympl ne (ač jedničkáři) .. to jim šlo "samospádem" a jakýkoliv průšvih nebo ústřel byl napraven za pomoci doučování nebo naší práce.

Je jim 16, nejsou vyhranění.

Sama jsem nebyla vyhraněná velmi dlouho, manžel dávno ví, že chtěl být něčím jiným než právníkem.
U mne to dopadlo tak, že jsem se v profesi "našla".. ale sny mám jiné a manžel si je realizuje ve starobním důchodu.

Prostě někdo to cítí a ví a někdo to tak nemá, tak se celý profesní život asi hledá...