Přidat odpověď

Silvie,
ono na netových seznamkách se vyskytuje asi hodně vyčuránků, kterým není trapné zneužívat ženy a pak od toho dát ruce pryč, případně i lhát. A identitu si mění taky, často jsou i ženatí, vlastně se chovají jako ona.
Tady v diskusi byl první nápad, že švagr není až tak dokonalý, postupně se to svezlo k bipolární poruše, ale pravda může být někde úplně jinde a je pravděpodobné, že každý podává jen svoji verzi.
Psala jsi, že sestra byla vzorná matka a hospodyňka a postupně začala ztrácet zájem. Může to být vyhoření právě z té péče o rodinu. Rodina mohla držet jen kvůli té funkčnosti a s dospělostí dětí ta nutnost přestala. Sestra může být citově hodně osamělá. Hledat ale city u nějakých vykuků ze seznamek, kteří si troufají z ní tahat peníze a ona si kupuje jejich domnělou přízeň, to musí být zoufalá hodně a nejspíš "citově vyprahlá" dlouhodobě.. Ale nemusí být nutně "blázen". Její jednání vůči rodině ale není omluvitelné, i když částečně to chápu. Já jsem se taky zamilovala přes net do chlapa, kterého jsem ale nemohla mít, trvalo to 4 roky. Prachy jsem mu neposílala, to opravdu nemá zapotřebí, ale kdyby to byl někdo potřebný, tak nevím - v době, kdy to začalo, jsme na tom byli finančně celkem dobře. Ale jak jsem psala, nejsem rozdávačná a požadavky financí by mě asi odradily. Já jsem mu ale věnovala téměř veškerou svoji duševní kapacitu, úplně jsem se citově odpoutala od rodiny, přestala brát vážně její požadavky... A nikdy jsme se vlastně nesetkali - taky jsem "mlžila" o svém rodinném stavu a vizáži - používala jsem fotky, na nichž jsem měla o 20 kg míň Nakonec to všechno vyšlo do ztracena. Rodinné finance to ale zatížilo taky - flákala jsem v té době i práci (jsem OSVČ) a už se mi tu práci moc nepodařilo obnovit.
A proč se to stalo? Dílem proto, že s manželem máme dlouhodobé problémy, vždycky mě bral hlavně jako pracovní sílu a služku a jako člověk jsem ho moc nezajímala, když jsem něco chtěla, tak on to hodnotil, jestli na to jako mám nárok nebo jestli to není blbost a vše, co by mě odvádělo od práce a rodiny vlastně blbost byla. A pak najednou té práce bylo míň jak v práci, tak doma, jak dítě odrůstalo a nemusela jsem mu být pořád za zadkem a já jsem to využila k takovéhle blbosti, než abych si dala dohromady sebe, to, co jsem chtěla dělat a nač jsem neměla léta čas, abych si zlepšila životní styl, přeorganizovala domov, našla jinou práci, která by mě naplňovala... Pro okolí je to taky nepochopitelné a původní rodina dlouho nic nevěděla.