Přidat odpověď
albo, něco podobného jsem zažila s dcerou. Jí bylo i jedno, zda s ní v posteli jsem nebo nejsem, buď nemohla třeba spát a lezla po mě a fň ukala, nebo fňukala ze spaní, křičela, řvala. Postupem doby, jak začala mluvit, se to začalo zlepšovat (také jsme jí začali rozumnět, tak jsme dokázali i v noci zareagovat na to, co jí - neboj se, jsi doma v postýce nebo podat dudlík apod). Jsou jí tři pryč a je to lepší, mnohem lepší, ale stále ne dobré. Lepšit se to začalo když jí byly asi dva a půl.
Předchozí