Přidat odpověď

Šuplíku- chtěla bych Tě vidět, jak by ses vychechtávala v případě,že bys viděla svého vlastního syna v tom stavu, v jakém byl ten můj - myslím tím psych. stav. A nemůžeš s tím nic dělat, ač děláš, co můžeš. Na nějaký stěžování si, když tě pošle i ředitel do háje, že kolegyni podporuje, se můžu vykvajznout, bylo jediný řešení - okamžitě dát syna pryč. V té době jsem byla rozhodnutá ho učit doma než se mi zadaří najít jiné vhodné řešení. K tomu nedošlo - našla jsem překvapivě rychle jinou a vhodnou školu. Jediný, co jsem chtěla - bylo už nikdy nevidět a nesetkat se s dotyčnými učiteli. A můj syn pak nebyl schopen pomalu 2 roky jít okolo té původní školy.
Ale ano, začalo to opravováním tzv. neúpravného psaní a končilo to poměrně slušnou šikanou dítěte ze strany učitelů. Zarážející na tom je, že šlo od dítě ze třetí třídy ZŠ. Přijde ti to pořád ještě k smíchu? Je mi jedno, jestli učitelka byla nekompetentní nebo programově zlá, ale aspoň jsem se postarala, že ona nikde u nás práci jako učitelka nedostane, a to aspoň nějaký čas, než se zapomene. Ona nemá ve školství co dělat. Bohužel, není jediná.