Přidat názor k článku Neulehčovat, co může zvládnout sám…

Ono nikdy neni jasne, jak dalece bude jedinec postizeny, co vsechno v zivote dokaze. Mam chlapecka sedmileteho, pohybove je jak miminko, neudrzi ani hlavu a dostat prukazku ZTP/P nebyl vubec zadny problem. Narodil se v 26 t.t. a krome tezke DMO ma i 15 dioptrii. Mentalne je na tom az na rec celkem dobre a to je kamen urazu. Neustale se nudi. Doma jsme uz z toho polosileni, nechceme, aby neustale sedel v orteze u televize nebo pocitace, nici se mu zada a kycle. Jenze jeho lezet nebavi. Po delsim sezeni ma bolesti. Kdyz jsem se ptala na prognozu, doktor rikal, ze se da v pozdejsim veku, kdyz jsou bolesti nesnesitelne,prerusit micha... Nekdy jeci a ja mu rikam, at vydrzi, ze jen neco dodelam a hned se mu budu venovat a prijdu za chvilku, kdyz je postipany od komara. Ja vim, ze to jsou hlouposti, ale ja se citim naprosto bezmocne, i kdyz mu treba leze moucha po obliceji a on ji neumi odehnat. Na to, aby jeho zivot byl alespon trochu k ziti, je potreba zaprahnout nekolik lidi, kteri svuj zivot museli totalne prekopat a spousty veci se vzdat. Snad budou mit dost sily to s nami tahnout dal.
PS: Hlavne mi nepiste, jak mi to obohacuje.