Přidat odpověď

Díky všem za příspěvky!

Vyplynulo mi z toho pár zajímavých postřehů:

- Slabá kvalita výuky je častější, než jsem čekala, to je teda trochu deziluze Ale přije mi škoda na to rezignovat. Pokud to necháme být, tak se zase nic nezmění a budeme za dalších 20-30 let koukat, jak se naše vnoučata naučí ve škole stejný houby jako předchozí generace :-(
Druhá věc, co mi vadí na trendu dohánět to svépomocí/po jazykovkách, je plýtvání časem. Dítě stráví výukou jazyka ve škole x hodin týdně, aby pak ve svém volném čase trávilo další hodiny doučováním? Není to absurdní? Jasně, v ambiciózních asijských zemích se děti doučují veškerý svůj bdělý čas, ale nežiju v Asii. A ani nechci provozovat plně domácí vyučování, což by bylo v tomto případě zjevně nejefektivnější řešení.

- Odkládat pořádné učení se jazyka "až bude dítě větší/na střední/až bude chtít" je nesmysl, ztracené roky se nedají tak snadno dohnat, je potřeba nějaký čas na sžití se s cizím jazykem, na pochopení, o čem vůbec cizí řeč je. Nedá se imho vyskočit na C1 u maturity, když člověk začne od nuly v prváku na střední (pokud to teda nepohrotí nějakým zahraničním pobytem, to ale nepovažuju za standard).

- Přes výhrady, které píšu, si beru k srdci připomínky, že je potřeba učení pomoct doma. Hodně dobrá metoda výuky by imho zvládla naučit i bez domácích úkolů (zn. Nepustil, např.), ale to už bych chtěla moc, uznávám