Přidat odpověď

Je mi těch dětí líto. Hraji tu veselou, vytvářím humor, snažím se aby na to nemuseli myslet... Kdybych měla velký dům, tak řeknu, ať zůstanou... Otec je má moc rád a i naše děti je mají moc rádi.
Mě jen mrzí jak vyrůstají a sama se mám co ohánět, abych vše s mužem utáhla a rodina byla spokojená.
A pět dětí naráz je už pěkný "záhul" Ráda se totiž dětem věnuji a vnímám je... u pěti dětí je už těžké rozdělit čas tak, aby se jakékoliv necítilo šizené.
Můj manžel mi dnes děkoval, jak jsem to přijala a ustála, že kdybych i já řekla, že končím, tak ho to položí. Na to jsem mu řekla, že o tom je přeci vztah...nejen v dobrém, ale i ve zlém si jsou dva oporou.
A já vím jak děti miluje, rozkrájel by se. Jen je těžké najít řešení...ponechat jim mámu, ale bát se co se tam děje...nebo si je vzít do péče a tím zasadit dětem velkou ránu do duše...ale přitom by u nás měli klid a nemuseli bychom se o ně bát.
Je to těžké, mám aktuálně migrénu, nedaří se mi usnout, přišlo to velmi nečekaně. Děkuji vám za povzbuzující slova...