Přidat odpověď

Ono to tak ale chodí. Podívej se, kdo se nejvíce v práci snaží. Často jsou to mladí lidé, kteří doufají, že se jim to vyplatí. Ta střední a starší generace už takto "proaktivní" není. Jednak by to tempo dlouhodobě nevydržela a jednak za mlada také takto úderničila a díky tomu je často vyhoředlá. Když jsem nastoupila po škole kdysi do práce, tak se na mne starší kolegyně dívala také jako na blázna. Když jsme se potom blíže poznaly, tak mi říkala. Ty jsi odešla z pracoviště jen na wc, jinak jsi pořád pracovala a já se bála, že to tvé tempo nevydržím, říkala tomu kažení "norem", i když to byla kancelářská práce. A já dnes uznávám, že měla pravdu. Protože tempo, které jsem zavedla já jako mladá, bylo po určitém čase považováno za normální, ze začátku se mi to vyplatilo, to mi plat rostl, ale později byl více méně stejný a nikdo to již neoceňoval, ale bral jako standart. Ale mládí je vždy stejné a vždy se snaží dohnat a předehnat, později pochopí, že věci se mají jinak. Že nějaké nadměrné výkony mají smysl pouze tehdy, pracuje-li člověk na svém...