Přidat odpověď

Těžko říct, zajímalo by mne domácí prostředí a přístup k jídlu obecně. Mně slečna dost připomíná mne samotnou v jejím věku, vypadalo to hodně podobně. Taky jsem byla ochotna jíst jen pár věcí (jiných, třeba pudink bych nepozřela dodnes). Přitom doma jsem měla vojnu, co se týče jídla, rodiče a babička vařili podle sebe, nechtěla jsem, nic jiného jsem nedostala, co jsem chtěla já, natruc se nevařilo, abych si odvykla "mlsnosti", denně byly kvůli jídlu mrzutosti, hrozby a křik. Nakonec mne ze zoufalství dali do školní jídelny (do té doby jsem chodila domů, bydleli jsme vedle školy). Během roku jsem zdvojnásobila hmotnost. Ne že by v jídelně vařili jak v Hiltonu, ale nikdo z jídla nedělal problém, sníš-nesníš-odchod. Nevím, kde a jak je jídleníček holčičky problém (doma? někde na návštěvě? škola v přírodě?), potíže může působit jak benevolence rodičů, tak naopak zbytečná přísnost, kdy se z jídla dělá téma Nr.1 a připisuje se mu víc pozornosti, než je třeba.
Problém bych ze zdravotního hlediska viděla v těch čínských polívkách. Soli je v nich na lidský organismus prostě fakt moc.