Jitys - právě že zažila
Byla jsem nejedlík nucený do jídla. Ne, že bych jedla jen 5 věcí, ale všechno jistě ne (dodnes nesnáším jiné než libové maso např.). Mamince a babičkám se nelíbilo, že jím málo a tak se za mnou běhalo se snídaní do svačiny, se svačinou do oběda a tak stále dokola. Neměla jsem možnost vyhládnout a dostat chuť k jídlu. Jídlo bylo velké téma, jak je ta holčička hubená, jak málo jí, jak dlouho u toho sedí, co jí uvaříme, aby jí to chutnalo a HODNĚ toho snědla. HRŮZA! Nakonec mě naučili jíst přes pocit sytosti. Což nebyl do 35 let problém, teď, když se mi zpomalil metabolismus a životní styl, tak ta rozežranost se podepsala na tom, že mám víc kil než bych si ideálně představovala (obezita mi zatím nehrozí, to zas ne). Tohle svým dětem nehodlám udělat.
Však se taky s mojí maminkou neshodnu. Nenutím dítě sedět hodinu u jídla než vše sní. Dávám mu zeleninu. POVAŽTE! To si vyslechnu, zda ho držím na dietě a chci aby zhublo. JE MOC HUBENÉ! A tak bych mohla pokračovat.