Přidat odpověď

Cairo, mám podobnou kamarádku, problémy s rodiči a celkově s rodinou, ovdověla, s přítelem to dopadlo špatně, další přítel také žádná hitparáda. Jako já ji chápu, že má problémy nesrovnatelně horší než já, ale někdy si říkám, krucinál, já mám přece také nějaký život a něco prožívám, její nezájem je občas až fascinující... Párkrát se to dá, člověk má snahu vyslechnout, pochopit, třeba najít řešení, ale je to pořád jak pes jitrničku sežral a už mi také dochází tak nějak trpělivost... takže to beru tak nějak s lehkostí, jejími problémy si hlavu už dávno nelámu (stejně nic nezměním ani nevyřeším) a do schůzek se nějak extra nehrnu. Ona byla vždycky takový jájínek, ale teď už je to trochu moc i na mne.