Přidat odpověď

Radu nemám, jen si tak tiše gratuluju, že moje děti (10 a7) zatím neprojjevily žádnou dramatickou odmítavost v jídle. Sní vcelku všechno co uvařím, jako každý má svých pár neoblíbených věcí (dcera rajčata, cuketu, ale zase jí houby, ty nejí syn, ovšem sní rajčata i brokolici), některé věci pravda nevařím (koprovku třeba, takže nevím jestli ji děti jedí, prejt a podobný věci taky ne - prostě to sama nejím tak to nekupuju, max. když někde dostaneme tak to zdlábne muž), na druhou stranu jim třeba uvařím krupicovou kaši pokud na ni mají chuť (a já si ji nedám). Obávám se, že odmítavost v jídle bych nevydržela psychicky. Pro mě je totiž dost opruz vařit, nakupovat jídlo a tak (ooobčas mě to teda baví, ale to musím mít času nazbyt, což za poslední rok nastalo jen několikrát). Takže by mě hrozně vytáčelo, že mnou (v potu tváře a při nedostatku času) připravené jídlo by mi milánek odmítl, to bych teda asi výchovně neustála. Jo, stalo se že nejedli ryby (ani muž), protože se v tom nimrali kvůli kostem a pak to měli studený. Naučila jsem se ryby filetovat tak, abych je zbavila kostí a připravuju už jen čisté maso, a jedí to všichni.