Přidat odpověď

tak to je právě ta chyba. většina dětí ve 12ti letech je prostě dětmi. ty po něm chceš, aby zaujal dospělý postoj. moje děti třeba až okolo 16ti pochopily, že prostě musejí makat (ve škole) aby to k něčemu bylo a aby se mohli věnovat tomu co je baví. stálo nás to hodně úsilí, aby k romu došly (dozrály). jako jo, možná by to dokázaly nějakou touhou po sebezdokonalování (já ji třeba naprosto postrádám),ale myslím, že v tom bylo důležité i to, jak jsme je vychovávali my. respektovali jsme jejich potřeby a zájmy a trvali na plnění povinností (hlavně školních).
ty jsi dle svých slov dosud nic takového nedělala a nyní jsi syna vlastně "odmítla". Jak on si má srovnat ve své 12ti leté hlavě, že jeho máma-kámoška je najednou taková?
proto je mi líto hlavně jeho, ale i tebe. protože mi připadá, že vůbec nejsi schopná si něco takového připustit. a nepíšu ti to tu jen já, jak sis jistě všimla......