Přidat názor k článku Jak předejít pokousání dítěte psem

A už jsem to nevydržela a musím reagovat. Nejsem velká spisovatelka, ale teď se asi neudržím. Áňo, napsala jsi přesně co cítím já.
Napíši zde můj příběh. Jsem jedináček, v 10 letech jsem domů přivedla malého jezevčíka. Moje máma dostala záchvat (psů se strašně bála) a pes musel z domu. Naštěstí ho neudala a Dingo zůstal u nás. Stal se z něj největší miláček rodiny, musela jsem s ním chodit na cvičák a věnovat se mu. Přiznávám, že když jsem byla v pubertě procházky se mi zadíraly. Ale máti nepovolila. Tak jsem se naučila zodpovědnosti a mám hezký vztah ke zvířatům a k přírodě. Tak to je první část.
Ve 25 letech jsem se vdala, moje největsí přání bylo mít miminko. Bohužel, nešlo to. Celých dlouhých 5 let to nešlo. Nebudu tady vypisovat čím jsem já a můj muž prošli. Nikomu bych to nepřála. Bolestivá vyšetření, operace, pláč, beznaděj a smutek. Z veselé a optimistické holky, se začal stávat uzlíček nervů. Po 4 pokusech umělého oplodnění nic. Nakonec manžel přinesl domů štěňátko labradora. Byla jsem v šoku, věděla jsem co je to za práci a starost. Ale byl tak krásnej. Tak jsem se mu začala opět věnovat na plný úvazek. Najednou jsem všude neviděla jen děti a děti a neustále jsem se neptala proč zrovna já.Začala jsem skoro normálně žít, z práce jsem chvátala domů a chodila jsem pořád venku. Nebudu to prodlužovat, 5 tý pokus umělého oplodnění byl úspěšný. Máme krásného Patrika a je mu 11 měsíců. Když se mi doktor ptal, co jsem u 5 tého pokusu udělala jinak, řekla jsem, že máme 3 měsíční štěňátko. A doktor dodal--výborně, člověk vyšel z přírody a pokud jsou zdravotní problémy měl by se k ní a zvířatům vrátit. Můj problém byl psychický a starost o psa mě odblokovala.
Dnes toho mám až nad hlavu, ale našeho Ringa bych za nic na světě nedala. Opět chodím na cvičák a snažíme se s manželem, aby soužití dítě a psa bylo pro nás i pro něj co nejlepší.
Takže Kláro prosím neodsuzuj všechny mladé lidi co vezou kočárek a vedou psa. Možná, že kdybych otěhotněla hned první měsíc, nebo rok. Také bych nadávala, ale takto se snažím pochopit všechny lidi co si pořídí psíka. Nikdy člověk neví co ho k tomu vedlo.
Na závěr bych chtěla říci, že všechno je o lidech a jenom o lidech. Když byl Rinoušek malej, chodila jsem ho venčit do parku, kde je i dětské pískoviště. 2x jsem tam viděla krysu a těch koček co jsme vyplašili. Ale to matky, které nadávají na psi, spí a nevidí to. Přitom je vědecky dokázáno, že kočičí výkaly jsou přenašeči nemocí. O krysách ani nemluvě.
Proto se mi článek a další příspěvky od lidí co přemýšlí moc líbily. Myslím, že člověk by měl žít s přírodou v kontaktu a ne se zavřít do panelu, chodit po betonu a jezdit autem a atd.
Tímto samozřejmě neobhajuji psíkaře, každej by si měl po psovi uklidit, a vychovat ho atd.atd. To je pořád dokola.
Doufám, že je z mého patrno co jsem tím chtěla říci. Mějte se a dobrou noc