Přidat odpověď

Withep,
souhlas, venkovní slunce je nenahraditelné. Za mého dětství se tedy to horské doporučovalo ještě k tomu venkovnímu, to už bylo asi přehnané. Dneska je to naopak, vůči pobytu na slunci existuje celkem slušná hysterie. Někdy je to asi i dobrá výmluva, proč nelézt s dětmi ven ani za hezkého počasí, když za špatného se samozřejmě neleze taky Nedávná diskuse o tom, že není nutné chodit ven s dětmi každý den, mě o tom celkem přesvědčila.

Pocení při horečce si pamatuju, nesnášela jsem to, u dcery jsem to nepoužila ani jednou. Musela jsem ležet pod několika dekami, nesměla jsem se ani na chvilku odkrýt, k tomu pít jenom horký čaj, byla jsem vždycky na pokraji kolapsu. Ona se tedy u nás každá nemoc brala jako důsledek nějaké chyby v chování a nepříjemnosti s ní spojené byly brané jako trest. Řeči typu, že až skončím svojí vinou v nemocnici, nebude tam za mnou za trest nikdo chodit a podobně... Nemoci jsem se naučila přecházet a tajit, dokud to šlo. Ovšem vysoká horečka nebo dusivý kašel se tajily těžko a pak následovat zasloužený "trest".