Přidat odpověď

Měla jsem za to, že v komunikaci celkem vynikám, leč v této situaci docela tápu. Nově nastěhovaný nájemník (spolubydlící) má o hodně větší potřebu sociálního kontaktu než já. Jako příklad uvedu klepání na můj pokoj kdyžuž jsem jednoznačně rozloučená na noc, neustálé chození za patama jestli nechci s něčím pomoct, min. jednou denně telefonát co měl za zážitek s mým psem když doma nejsem, přednášení vtipů, které byly vtipné tak před deseti lety, kontroly před mým odchodem z domu, jestli mám všechno. Už jsem zoufalá, je tu pár týdnů a pořád čekám jestli se to uklidní, ale to je asi naivní. Nechci na něj být hnusná, mám ho ráda, je to příbuzný a pamatuje mě jako děcko,ale má jednotvarny zivot bez evidentniho smyslu, tak se nudí a vychovává. Bojím se, ze když mu to řeknu narovinu, tak se to obrátí v opačný extrém, ne proto, že by se urazil, ale že se bude tak moc snažit mi vyhovět, že se bude bát na mě promluvit...