Přidat odpověď

Holce je osmnáct, chodí do szkoły zawodowej, což je polská obdoba našeho učňáku, je těhotná, doma asi nemá na růžích ustláno, žádná mentální tělocvikářka to není, ale syn ji má rád, je z vesnice, v létě jim na hřišti dělala grilování. Syn ji potkal dneska prý náhodou, byli spolu na nákupu, povídali si. Potkali dva kluky z její školy, z jiného oboru, tak si ji dobírali, jestli děcku hledá tatínka a byli na ni hnusní, s kým si to udělala atd. Syn dal jednomu z nich ránu a klukovi začala téct krev z nosu a jeho máma, kterou znám - dělá mi nehty - mi napsala na Facebooku, že její kluk má asi otřes mozku, bolí ho hlava, už se pozvracel, byla z toho dost špatná. Tak jsem jí napsala, že je mi to líto a že se synem promluvím a že se přijde omluvit (nevěděla jsem, proč ho praštil a ani tomu moc nevěřila). Syn mi to pak vylíčil takto a řekl, že se rozhodně nikam omlouvat nepůjde. Na jednu stranu ho chápu, na druhou stranu mě docela děsí, že agresivně vyskočil na někoho tímhle způsobem pro nějaký blbý kecy. Jak byste na svoje děcko výchovně působili? Do omluvy se mi ho nutit nechce, ale já osobně bych se šla pomalu omluvit za něj. Je mu šestnáct.