Přidat odpověď

Jestli se ti do něčeho nechce, tak to nedělej. Takhle zdálky se to těžko posuzuje, ale vidím 2 roviny: dokázala bych se připojit k tomu že se zastal holky, to je zcela OK, zároveň bych ale protestovala proti té míře, s níž to udělal. Tohle bych brala jako výzvu, aby se naučil adekvátně reagovat, např. na slovní napadení tím, že dotyčného taky pošle někam, nedá si to líbit na verbální úrovni. Aby nebyl nakonec tím, kdo někoho zraní, byť s dobrým úpmyslem /jak víme, ty často dláždí cesty rovnou do pekel/. Tudíž umím si představit, že bych chtěla, aby syn převzal zodpovědnost za nepřiměřenou reakci a mluvila bych s ním v tomto smyslu, ale nenutila bych ho za omluvu za to, že reagoval a slečnu bránil. Je nějaký tatínek nebo dědeček nebo nějaký mužský vzor pro něj, který by s ním taky mohl v tomhle smyslu promluvit? Asi se hledá a ještě neví, kde je ta přípustná mez. Bylo by blbý, aby si z toho odnesl, že příště neudělá raději vůbec nic,ale taky by bylo blbý, aby odešel s hrdým pocitem vítěze.