Já to všechno chápu. Dle toho co tady čtu, tak mám tchyni zlatou, upírka není ani náhodou, ale taky se s ní nemusím vidět často. Je to asi spíš ve mně. Nevím, proč to tak mám. Někdy ji vidím ráda a někdy ani nezvednu telefon, protože s ní mluvit nechci. Přitom mi nic zásadního neudělala. A navíc je to maminka mého muže, kterého miluju a kterého vychovala tchyně. Mám dva syny a tak si říkám, jak dopadnu já. A iluze si nedělám. I z toho důvodu jsem chtěla dceru, protože s mamčou to mám jinak. I když je mi jasné, že ani vztah s dcerou nemusí být vždy v pohodě. Proč jsou ty vztahy tak zamotané