Přidat odpověď

Ad známky a učení - mladší teda pořád potřebuje dohled - on má tendenci to zlehčovat, když to pak potento, tak zas doufám, že to zvládne vylepšit, dostane se do stresu a pak to jede. Na známkách mu záleží, ale jak je ve stresu, chytne za 5 a pak je to šňůra - a to všude. Má pocit, že to nezvládá a to mi nepřidá.
Ve škole se řešilo, že prý je to divný - on buď má za jedna nebo za 5 - jedničky výrazně převládají, ale stačí 2 pětky a je to. Ale to nevadí, spíš se ho snažím udržet v pohodě a klidu.
Starší je salámista - ptám se - nemohlo to být lepší? Odpověď - ale jo, mohlo. A proč to nebylo lepší? Protože bych se na to musel učit a mně se nechtělo. Já - aha, ale při troše snahy by to tedy líp šlo, tak to nechápu.
Otrávená odpověď - mami, nehroť to, takhle to stačí, nerad se zabývám zbytečnostmi.
Dcera mi vysvětlila, že to je normální přístup, protože ne každý chce být nej a dřít se zbytečně, když hezký výsledek jde i bez snahy.
Asi jo., ve svý podstatě jsem to měla stejný.