Přidat odpověď

Delete, u nás je taky spíš ta svoboda projevu, přitom prostřední potřeboval jednu dobu (asi tak do 11 let) mít aspoň na očích papír s tím, co má vlastně dělat, aby se neztrácel v čase. Potřeboval mít napsané, že když přijde ze školy, má se převlíknout a umýt, vybalit batoh a věci dát na svá místa - a to přesně - sešity do poličky, peněženku na chodbu, klíče do kapsy batohu... opravdu podrobný rozpis.
Naučil se to až letos, konečně

já jsem to od něho nevyžadovala nijak striktně, aby dodržel, co měl napsaný, on věděl, že jinak polovinu věcí zapomene udělat a druhou nenajde, to mu došlo poměrně brzo :))

malý je zase ADHD, takže když překročí zvladatelnou mez samostatnosti a začne se chovat jak neřízená střela, je potřeba zasáhnout a dát příkaz, on se začne bránit, ale to už je aktivní činnost z jeho strany a znamená to, že si zase uvědomuje dění kolem sebe
takže když řekne, že něco dělat nebude, tak ne, dobře, nedělej, ale... a připomenu, že třeba nestihne Večerníček nebo nestihne florbal, nebude pohádka... a ono mu to taky pomalu a postupně dochází, jen se neumí ovládat vždycky a potřebuje zase ten mantinel, který ho vrátí zpátky do jeho mezí