Jako studentka na privátě jsem v noci chytla děsnou migrenu.V tomhle stavu jsem bývala vyděšená, protože jsem věděla, co mě čeká.
Na taxi jsem neměla a ani jsem si neuměla představit se i jen málo pohnout. Zavolala jsem na záchranku, popsala co se mi děje, že to znám, ale je mi děsně. A že ani nevím, jestli si můžu v takovém případě zavolat pomoc. Řekli, že mi tam pošlou doktora s léky, které potřebuju.
Byl jak anděl
a já šťastná, že ho vidím. Usmíval se, píchl dvě injekce a rozloučil se.