Přidat odpověď

Kamisi - tak tlačit na puboše a přesvědčovat ho o své pravdě je zbytečný. Akorát se dožere. Ono je dle mé zkušenosti fajn, když jsou v rodině zvyklí na komunikaci. Pak se dá říct - dobře, já myslela, že tohle jsi chtěl a že to je to pravý. Nechceš, chápu, nemusíme všichni chtít stejný věci, uznávám tvůj jiný náhled na věc, ale prosím Tě, uklidni mě a řekni mi aspoň, CO přesně chceš.
U starších dětí to fungovalo, jak u mladšího - to ještě uvidím. S ním je to obzvlášť těžký - on v případě naštvání totiž vůbec odmítá komunikovat a navíc je schopen mlčet velmi dlouho.¨
Nejhorší je, když řekne - nevím co chci a je mi to jedno a všechno je na houby.
Tohle řekl syn mé kamarádce a odešel ve čtvrťáku ze školy - on úplně ztratil vůli, neviděl perspektivu, byl znechucen vším, systémem. Zatím s ním nehnula.