Přidat odpověď

Kamisi,

no já v tomhle postupuju tak, že nejdřív dám mustr a potom pomalu osamostatňuju. Jasně, že některé děti návod nepotřebují. Ale zase jiné se bez něj neobejdou a prostě nefungují. Vidím to i v té třídě. Já jsem třeba srdcově Montessorkař...ale každý to fakt nedává, porvat se s problémem....stejně tak s matematikou Hejného...některé děti potřebují být dlouho ujišťované, že postupují správně, nechtějí chybovat....a tu odolnost získávají až s rostoucím věkem. Takže je dlouho vedeš za ručičku a máš pocit, že nemají šanci v životě uspět...a najednou cvak a jedou...a kdybys je od začátku nechala plácat a valila na ně zodpovědnost, kterou ještě nejsou schopné přijmout, i kdyby jen zodpovědnost za banální chybu v příkladě, tak z nich rostou uzlíčky nervů, protože nedostaly příležitost v tomto směru dozrát.

Mám možnost sledovat 4 své a 25 cizích dětí. A fakt nejde pro všechny zavést totéž. A stejně jako některé děti trpí pod vnějším vedením, tak jiné jsou naopak nešťastné, když mají moc volnosti. Neumí si s ní poradit, potřebují se s ní naučit zacházet. Takže nejdřív se učí fungovat podle něčeho, co jim vytvoří někdo jiný. Potom jim dáš základní mantinely, ale obsah už necháš na nich a děláš konzultanta....no a pak najednou zjistíš, že tě nepotřebují.

A taky je spousta dětí, které fungují v tom i v tom...prostě z nich ti samostatní a životaschopní jedinci vyrostou bez ohledu na to, jestli je někdo vodil za ručičku nebo je v tom nechal plácat. A stejně tak je i mnoho těch, u kterých ani jedno nefunguje.

Já ti tvůj přístup neberu, jak jsem psala, u mých dvou dětí také funguje...no a u dvou ne...zbláznit se z nich nehodlám, musím dát, co potřebují nejen těm, kterým to jde, ale i těm druhým...i já sama mám určité potřeby bez kterých nejsem schopná fungovat pro ty děti. Takže jsou prostě důsledky, které u svých dětí zažít nechci, takže situaci až do těchto důsledků zajít prostě nenechám. Já totiž na rozdíl od nich flegmatická nejsem a nemusela bych to ustát.