Přidat odpověď

Vlad ona se ale ta poučka nechodit ze zadu někdy špatně dodržuje. Představ si box, který není zase tak velký, kůň je otočený zadkem ke dvířkům (samozřejmě je volně, neuvázaný), má "svoji" náladu a ty máš nastoupit s kartáčem a trochu ho zušlechtit. Na volání nereaguje, hlavu nezvedne, jen tam tak stojí, vztekle mrská ocasem, otevřeš dveře boxu a než tam pořádně vlezeš, už ji máš . Ale to se mi stalo jednou, s touhle "milou" kobylkou, ona byla postrach. Pak ještě asi dvakrát s jinými koňmi spíš z neopatrnosti, kdy člověk koně blbě poplácal a on vykopnul. Njn bývalí dostihoví koně. U teplokrevníků byla znát klidnější povaha. Tam bylo nejhorší "zranění" šlápnutí na nohu, když hřebeček chtěl vypadnout z boxu dřív než jsem mu dovolila (to jsme je vedli na pastvu asi 200m od stáje, tak museli jít chvíli na popruhu a šlo nás víc společně = čekalo se až budou hotoví všichni), on se tak jako strkal a protahoval kolem mě. Udržet moc nešel, koník jako hora a ne z těch poslušných .