Přidat odpověď

Len, tak tomu říkám, že to Vaši rodině "osud" zařídil A opravdu nemá cenu něco plánovat, zakazovat, přikazovat, přemlouvat apod. Já žila v zahraničí už za totality, je fakt, že rodiče to rozdýchavali špatně (byla jsem jedináček). Syn už odmala pendloval mezi dvěma zeměmi, cestuje strašně rád. Nikdy bych mu v ničem nebránila, není mým majetkem (jak bylo v tom hezkého citátu od Kudly). Kde se rozhodne žít, tam bude. Chci, aby byl v životě štastný a práce ho bavila - at´to bude v Horní Dolní tady, nebo u protinožců. A ne nestýskalo by se mi - máme už vyzkoušené - ve 24 žil rok v Sýrii (viděla jsem ho za ten rok 1x), pak rok v Německu, ale v dnešní době lze být ve stálém kontaktu. Děti mají mít svůj život a nevyžaduji, aby naplńovaly ten můj.