Přidat odpověď

Já to známt edy spíš z opačné strany - přítelovy sestry odjely do zahraničí nejdřív na čas, pak na trvalo -a to dokonce na jiné kontinenty. Jeho maminka se to snaží brát statečně, sestry jí volají alespoň jednou týdně, ale osobně se vidí tak jednou za 2 roky když holky přiletí (maminka už s ebojí létat na takové vzdálenosti) a své první vnouče zná zatím jen z videa (a to jsou mu skoro 2 roky...). Je to trošku smutné a jsem ráda, že s ní můžeme být alespoň my (třeba na Vánoce), protože manžel jí už zemřel.....


Akorát že my budeme muset na nějakou dobu do zahraničí taky, prostě se to vyžaduje v životopisu a já tedy z toho nejsem nadšená, nedovedu si to moc představit :( Ale nic jiného nezbývá, byla by škoda, kdyby se přítel vzdal toho, co dělá...... Ale mě osobně smutno bude a doufám,ž e se vrátíme, nedovedu si řpedstavit trvale žít někde jind.....