Přidat odpověď

Jak víte, jsem o něco starší ročník, takže mám kolem sebe i starší lidi, důchodce, s dětmi či bez dětí, s vnoučaty či bez nich. A všichni se shodují na jediném, že nehorší je ve stáří samota. To mi říkala vždy i vlastní babička. Teď si to ještě nedovedete představit, ale vezměte si, že člověk zůstane vdovou/vdovcem, nemá sourozence, nemá vnoučata, děti nebo je má daleko. Takový život je potom velmi smutný. A ti lidé takto žijí třeba i 20 let. Vzpomínám si, jak jsem jako malá nerada chodila na návštěvy k babičce, jak mě nebavilo neustále poslouchat posté ty samé historky, které mi přišly nezajímavé. Ty dny jejího života byly dost jednotvárné, kolikrát i říkala, ať už umřu, potom vždy změnila a řekla, ne, ať se dočkám ještě svatby vnoučat apod.