Přidat odpověď

Asi hodně z vás zná scénu z filmu Ecce homo Homolka, kde stará Homolková společně s Heduš útočí na Ludánka, ať jim řekne, kdo je víc, jestli manželka, nebo matka... Ludánek se z toho samozřejmě nějak vykroutí, nechce si to ani u jedné rozházet, takže kdo je víc se v tomto případě nedozvíme...

Měli jsme podobnou debatu s tchánem, ten říkal, že VŽDYCKY bude stát na straně své manželky a hájit ji (i proti své máti), takže pro něj je jednoznačně manželka více než matka. Zeptala jsem se, jestli i když by manželka hlásala nějaké bludy, tak prý ano, i v tomto případě. Což mně teda připadá zvláštní. Jako svého partnera určitě hájím, stojím za ním, nikterak ho v rámci mé rodiny nepomlouvám nebo neshazuji, ani neběžím s každou domácí výměnou názorů za maminkou, ale když vím, že hlásá nesmysly, nebo by (případně) dělal nějaké prasárny, tak dám přece za pravdu té druhé straně (rodičům, přátelům, dětem). Podpora partnera je hezká věc, ale toto mi připadá trochu jako fanatismus... Jak to máte vy, hájíte partnera "do krve", nebo umíte i před ním připustit, že on nemá pravdu a pravdu má druhá strana?!