Přidat odpověď

Nezmasakrovali vůbec ne - rodila bych stejným způsobem klidně každý týdenA kdyby mě ty paka nenutili po císaři do druhého dne ležet na Jipce, mít cévku z močáku a podobné zhovadilosti, tak bych byla bývala klidně večer schopná vstát (syn se narodil ráno)a odejít po svých vpřímeně. Tak aspoň že další den jsem mohla vstát, jít se ospršit a vydupala jsem si odstranění té cévky, což mě vytáčelo ze všeho nejvíc a stejně jsem díky ní dostala zánět močáku. Ale císař byl plánovaný, chtěný, nepoznala jsem ani minutu porodních bolestí, nadšení ze syna bylo veliké. S čím prudily sestřičky bylo kojení - nedařilo se, mládě se nechtělo přisávat ani náhodou, tak jsem to odpískala ještě v porodnici a nekojila jsem vůbec, čímž pádem se z toho v baby-friendly porodnici posedlé kojením mohli zbláznit a vyslechla jsem si teda dost kritiky. Ale jinak pohoda, v šestinedělí jsem doma myla okna v celém bytě, tahala šestice petek kojenecké vody, chodila na dlouhé procházky s kočárem a fakt skoro nevěděla, že mi před pár dny či týdny řezali břicho. Ovšem rodit normálně, tak jsem si jistá, že ležím jako mrtvola několik dní a následně dostanu takovou poporodní depku, že kdoví,jak by to bývalo bylo skončilo...jo psychika je potvora, hodně záleží,jak k tomu porodu člověk přistupuje a zda-li se mu podaří prosadit si způsob, jaký považuje za nejlepší.