Přidat odpověď

Tragiko,

myslela jsem konkrétně toto:

"Znám svého syna 25 let. Jeho přítelkyně jej zná rok. Kdo asi toho kluka zná lépe a vidí do něj jako do studánky?"

"Jsem si celkem jistá, že syn by určité věci řešil spíš se mnou, než s partnerkou. Proč? 25 let prověřilo můj úsudek a znalosti natolik, že mi důvěřuje. "

Je fakt, že tohle je "Toto zjištění mi radost nečiní a kdyby tomu bylo naopak, jsem za to ráda."

ale z tohoto by mi zase, kdybych byla partnerkou Tvého syna, trošku přeběhl mráz po zádech: "O určitých věcech si holt synek s žádnou tak dobře nepokecá, jako se svou máti. "

"Minulý týden jsme se spolu vypravili do kina. Proč nešel raději s přítelkyní? Tu prý vidí pořád."

Prostě mi to přišlo trochu jako ujišťování, že se syn v určitých situacích raději obrátí na Tebe než na partnerku, sice říkáš, že Ti to radost nečiní, ale trošku mám pocit, jako by tam v pozadí sedělo "má mě na prvním místě".

Ostatně sama píšeš, že "vztah matka x syn x synova partnerka, je velmi problematický, byť se člověk snaží sebevíc."

Osobně si myslím, že kdo by se tady měl nejvíc "snažit", nejsi Ty ani ta partnerka, ale Tvůj syn, "snažit" asi není to správný slovo, ale je to čistě jeho boj. V pětadvaceti letech je to přece dospělý člověk a měl už by mít jasno, "kde je čí místo", jako partnerka bych od muže, který preferuje "prověřený úsudek a znalosti" své matky před mými, asi prchala mílovými kroky.

COž neznamená, že by neměl mít maminku rád, navštěvovat ji, bavit se s ní, požádat ji o radu... ale ten hlavní člověk, ten, se kterým probírá zásadní věci, by měla být jednoznačně ta partnerka.