Přidat odpověď

"Můžu tedy říct rodičům (ať vlastním nebo manželovým), že jsme se s manželem dohodli, že tento rok strávíme vánoce sami, ale neřeknu jim, že taky dávám přednost tomu trávit vánoce v úzkém rodinném kruhu, protože to není pravda."

No ale tohle přeci úplně stačí, nemusíš se přece tvářit, že si to jinak ani neumíš představit.

"Takže mě trochu irituje ta povinnost stát v každém případě na straně partnera."

Ale to není tak, že s ním splyneš v jedno, to je o tom, že jednotku tvoříš S NÍM, takže S NÍM se musíš primárně dohodnout, jak co bude, a je slušností vůči němu to pak s těmi druhými neprobírat v duchu "tak jsem mu teda ustoupila, ale je to debil".

Myslím, že ve zdravých vztazích je dost prostoru na to říct "mami, tati, letos jsme se s Karlem dohodli, že o vánocích budeme jen sami dva" a Karlovi v soukromí říct "hele, Karle, letos se tedy dohodneme, že budeme jen sami dva, aby to vyhovovalo Tobě, ale napřesrok bych to ráda zase měla po svém, protože já mám ráda společnost".

Očekávám, že to "Karel" zohlední, a ani by mi nevadilo říct rodičům "Karel by radši trávil vánoce sám, protože je introvert a moc lidí mu nedělá dobře, já jsem zase moc ráda s váma, když přijede i tetička Pepička se čtyřma dětma a strejda Franta se třema, tak jsme se dohodli, že jeden rok to bude tak a podruhé onak", prostě tu dohodu musím udělat s "Karlem" a ostatním jen oznámit její výsledek, ne aby to bylo tak, že se budu dohadovat s Karlem, otcem, matkou a tetičkou Pepičkou.