Přidat odpověď

Horká, z druhé strany bylo týrání a šikana dětí poněkud tabu, jednak se to nehodilo do socialistického rozkvětu a pak také dítě nebylo zdaleka tak v centru pozornosti jako dneska.
Jsem z bezpečného kraje (vesnička) a regulerně jsem zažila, že nás dost drali ve škole( i facka, ale většinou verbální ponižování a nesmyslné tresty), že nám místní prosťáček Láďa opakovaně ukazoval příro a vedl u toho oplzlé řeči, že nás zmlátil hlídač třešní a bylo to ta nějak všechno v normě. Zároveň jsme podnikaly takové věci, u nichž bych své děti nerada přistihla a doufám, že k tomu nemají možnost. (lezení do výšek, sjížnění kopců na kole s držením za traktorový návěs, domečky ve stohu ap.) Určitě nejsem dítě z asociálního prostředí, rodiče byli vzdělaní a pracovití.

Mé děti vyrostly a vyrůstají ve městě se štěstím na možnost neřízeného hraní, momentálně doslova na ulici, nemám s tím problém, je ale vymezeno, kam až můžou jít. Od 11-12 se starší pohybovaly i po městě, tomu se při normální organizaci života nedá zabránit.