Mám děti s dost velkým věkovým rozdílem. Když byly ty větší malé, bála jsem se o ně stejně, jako se teď bojím o nejmladší. Myslím, že všechno má svůj čas a nevidím žádné hrdinství ani projev samostatnosti v tom, že dítě chodí samo v sedmi letech večer po sídlišti bez mobilu.
Moje velké děti v prvních třídách mobil také neměly, ale také nikde samy nechodily. Postupně se začaly osamostaňovat v +- 10ti letech, kdy už jsem měla jistotu, že samostatnou cestu MHD zvládnou a nezabloudí. A tedy mobil měly a k tomu plno pouček čeho se mají cestou vyvarovat. A že by z nich vyrostli nesamostatní jedinci? To ani náhodou, dcera letos zvládla sama cestu do Sydney a plnoletá ještě není.