Přidat odpověď

Valkýro a jak to máš teď? Pořád jsi v té psychicky náročné práci? Ptám se, protože to teď dost intenzivně řeším. Taky jsme pracovala hodně, finančně zabezpečovala celou rodinu, na nic nebyl čas, děti řídila víceméně po telefonu. Pak přišla krize, kdy mi tento stav šestiletá dcera celkem nevybíravě vyčetla (a měla pravdu), do toho jsem dost vážně onemocněla (nic život ohrožujícího, ale diagnozy se nezbavím a doktoři mi řekli, že největší podílník je stres, u mě nejvíc v práci, ale krátkodobě i doma). Teď už třetí měsíc marodím, ještě asi chvíli budu, protože výsledky vůbec nejsou dobré a řeším co dál. Jsem teda "překvapená", že život jde dál a já se věnuji mnohem víc rodině a snažím se jim vynahrazovat, co jsem zmeškala tím neustálým zabezpečováním nás a rodiny. Vlastně hodně zvažuju, že kvůli zdravotnímu stavu, pokud se tedy nezlepší, tak z práce odejdu a budu si dělat jen částečný úvazek. Jen je to pro mě velký krok a mám z toho strach, rodina je ale pro mě nejdůležitější. A hlavně vidím, jak jsou děti šťastné, že jsem doma.
Jinak manžel vydělá něco malinko pod průměr, ale my jsme teda dost naučení skromnosti.