Přidat odpověď

mám jedno žárlivé dítě - je nestarší, takže reagovala celkem negativně na oba mé porody, které přišly po ní. hodně věcí nezvládám dobře, ale na čem si dávám záležet a na co si dávám pozor, je to, aby si sourozenci neubližovali a nebyli vůči sobě zlí a zákeřní. a je to práce, děti učím, že se nemusejí přetvařovat, že se mají rádi, ale musejí mít k druhému respekt, protože spolu žijeme a budeme ještě dlouhou dobu. dost pomohlo na tu nejstarší, která nejvíc žárlila, delegovat nějakou odpovědnost a vůbec ji hodně zapojit v péči o miminko, dát jí to privilegium staršího sourozence. a pak trávit hodně času jen s ní. když vidím, že si ubližují, zakročím a jsem hodně nekompromisní - vysvětlíme si, musejí se omluvit a vůbec dám najevo, že toto je nepřijatelné. jak píšu, dost věcí jsem ochotná přejít, ale toto ne a děti to dobře vědí. je to ale běh na dlouhou trať a je nutná důslednost.
když nevím, kdo si začal (a vypadá to, že jsou na vině obě strany), klidně řeknu něco ve smyslu, že je mi jedno, kdo si začal, protože nemám šanci to zjistit, ale že prát a ubližovat si mi tu nikdo nebude, a nepřipouštím diskusi.
nevím, jestli je to tak dobře, ale nám to tak funguje, naše 4 děti se rády mají, ale nebylo to hned a přirozeně, museli jsme na tom pracovat.