Přidat odpověď

Před 14 dny mi přišel doporučený dopis, že se mám dostavit k přestupkovému řízení, že mi naměřili 67 v šeedsátce, čas i místo souhlasilo, jezdím tudy do práce. O dva dny později mi došel další. Tak jsem si říkala, jaká jsem to k...a, že musím jezdit striktně dle předpisů.

Ve středu jsem se měla dostavit, v úterý jsem nemohla nějak usnout, tak jsem si říkala, že se ještě ráno kouknu, ke komu tak jdu (baba nebo borec) a podle toho se oblíknu Ráno se mnou málem šlehlo, protože jsem se měla dostavit k Mgr. Šourkovi (to kdybych věděla dřív tak budu celou dobu řešit jak ho budu oslovovat, takhle jsem neměla čas, čili jsem se rozhodla pro "pane magistře").
Ráno jsem se oblíkla (styl hooodně krátká sukně a hooodně vysoký podpatky, s vizí, že budu hrát blondýnu, že neznám značky...
Zaparkovala jsem docela daleko, na placeným, tam nikde jinde není místo... došla na informační centrum, se slovy že jdu k panu Šourkovi (no musela jsem to říct že). Pán nehnul brvou a podává mi obálku. Zmatená ji otevírám, v ní A4 s obřím nápisem VTÍPEK Opět zmatená vylezu ven a tam stojí můj bratr, zlomenej v pase a řehtající se, jak mne vypekl Tak jsme, protože jsem si vzala půl dne volna, že; šli na oběd a super pokecali. Miluju tenhle styl humoru, takový krávoviny Že si dal tu práci, úplně ho vidím jak podle vzoru šteluje ty dopisy, kopíruje na barevné kopírce, jde s tím na poštu Jednou se z té svojí rodiny potentočkuju...

K diskuzi není vlastně nic, jen že jsem to vykládala v práci a tak a narazila jsem, že by lidi byly na......í, že by to neocenili. Nikdo si takhle nedělá po rodině srandu? Řekněte že jo, ať si nepřipadám divně