Přidat odpověď

My jsme v rodině se stavební průmyslovkou skoro všichni.
Děda dělal celý život projektanta. Táta je učitel na stavební průmyslovce. Brácha je stavbyvedoucí a já jsem po několika měsících, kdy jsem pracovala jako sekrétářka v architektonické kancláři z oboru utekla protože mě to nebavilo. Ale mě to nebavilo už na škole, dostudovala jsem jen po dtlakem rodiny. Srdce mě vždycky táhlo do jiného oboru.
Uplatnění s touto školou je obrovské, mý spolužáci pracují jako architekti nebo jejich, stavbyvedoucí, majitelé stavebních firem, zedníci. Holky jsou sekretářky ve stavebnictví, jedna dělá i stavební dozor, projektují nebo jsou na stavebním úřadě, ředitelství silnic apod...

Kdybych se tomu po škole věnovala, tak práci v oboru mám, uplatnění je tam široké, jak v soukromém, tak ve státním sektoru. Ale jak jsem psala dřív, prostě mě to nebavilo, má hlava matiku nikdy nechápala, sedět v kancleláři pro mne bylo málo adrenalinové a být v terénu zase moc adrenalinové.