Přidat odpověď

Náš pantáta se mě i ještě dnes po těch všech letech zkouší ráno ptát, co si má obléknout a jestli mu to přinesu.
Oblečení si sám nekoupí, minimálně musím jít s ním, ideálně mu to nakoupit a přinést, přitom je ovšem velmi náročný co do kvality, ceny (nechce nic nezlevněného a i zlevněné musí být ne jen zlevněné, ale VÝHODNÉ).
Ve skutečnosti se přitom obléct umí, když musí, kupodivu ví, co se obléká kam, jaká je vhodná kravata apod.
Pokaždé, když jsem ležela v porodnici, chodil tam vyšňořený jak rokokový panáček.
Ale většinou se baví tím, že dělá blbečka. Ultra mě rozčilují jeho beztvará, rozhadrovaná mako pyžama koupená před patnácti až dvaceti lety v hrabárně, kterých se odmítá vzdát, neboť jsou od maminky. Taky taková hra.