Dášo,
já jsem tu ztrátu svobody zezačátku čekala mnohem větší a tak jsem byla překvapena i příjemně. Ale postupně mě to začalo nějak udolávat. To je ale asi věc spíš mé povahy, vadí mi být jedním zadkem na několika židlích, hrát v životě moc rolí.
Taky jsem jedna z těch, o které rodiče pochybovali, jestli má vůbec mít děti, jak tady psala Monty a Martina. U nás v široké rodině se bezdětných lidí vyskytuje dost, kromě jedné pratety žili všichni v manželství a celkem asi i spokojeně, na cizí děti se neupínali a o adopci neuvažovali.