Přidat odpověď

Anett,
právě, ono může mít pokažený charakter i dítě vyrůstající v nedostatku. Jedno půjde přes mrtvoly, aby dosáhlo dostatku, jiné rezignuje a bude to brát, že holt není ten vyvolený pro to mít se dobře.

Já jsem vyrostla v rodině, která měla dostatek, věděla jsem to, ale dětem se odpíralo, aby "si nezvykaly" a taky proto, že se šetřilo na "důležité" věci, což bylo zajištění života v dospělosti, dětství a dospívání byla jen příprava na ten skutečný život. Máma třeba kontrolovala i to, co si kupuju za peníze z brigád, hlavně jsem si nesměla kupovat jídlo a vyházet to za kulturní vyžití.
Mě to jen nějak přesvědčilo, že si zážitky a pěkné věci asi nezasloužím a že i když budu vydělávat, musí to jít na věci, po kterých až tak netoužím a odpírat si dál. A přestala jsem se snažit.