Přidat odpověď

a co třeba,že si na to dítko příjde samo ... myslím tím zrovna ten nočník. Dle mého se syn zakladatelky prostě bojí ... mám také osmiletého syna a jsem ráda, že mi důvěřuje i v nepříjemných situacích. Ví, že za mnou může přijít a nejdřív problém vyřešíme a pak může přijít adekvátní potrestání. Naštěstí je takových situací, co by se za nehet vešlo. Jsem raději pro motivaci než pro následné trestání. Dospělí člověk taky jen neplní samé příkazy, zákazy a dělá jen co musí ... děti potřebují obojí. Jistotu i lásku. Syn si do školy občas vezme nějakou tu hračku. Máme dohodu, že jen občas a vždy ho to vede jen k větší motivaci, aby mi dokázal, že ho nerozptýlila a spokojený jsme oba. Ví, že pokud je to jenom trošku možné, vyhovíme mu rádi. O to se snaží naoplátku i on. Žádné přehnané a časté zákazy a příkazy, pak podle mě vypnou a budou nás obcházet a dělat si vše po svém.